Jógový maraton pro Zorinku

Příběh Zorinky

Zorinka byla krásné, zvídavé, živé a temperamentní dítě. Milovala dlouhé procházky, cachtání v bazénu, zvířátka a výlety na hřiště. Do svých dvou let byla téměř pořád zdravá. Chtěla všechno vidět, všechno poznat a být neustále v pohybu. Pak ji jednoho dne začaly bolet nožky. Byla náladovější než obvykle, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo dít něco vážného. Den po svých druhých narozeninách dostala vysoké horečky. Nechtěly ustupovat a téměř se je nedařilo srazit. Druhý den se objevila černá stolice. Právě ta přiměla její rodiče, aby se Zorinkou okamžitě vyrazili na pohotovost. A možná jí zachránila život.

Podrobné krevní testy ukázaly vysoký počet blastů v krvi. Následoval okamžitý převoz z Kroměříže na hematoonkologii do Olomouce. Během několika hodin se všechno změnilo. Další čtyři dny byly plné vysokých horeček, vyšetření, čekání a strachu z toho, co přijde. Výsledky vyšetření kostní dřeně přišly ještě tentýž den. Akutní lymfoblastická leukemie. Několik slov, po kterých už nic nebylo stejné jako předtím. Najednou bylo potřeba pochopit léčbu, nové pojmy, vyšetření, rizika i to, že nemocnice se na dlouhou dobu stane součástí jejich života. Uprostřed všeho strachu ale rodina od prvních chvílí cítila také velkou oporu. Dodnes s vděčností mluví o mimořádně empatickém a profesionálním přístupu celého oddělení – od sanitářek až po lékaře.

Všem třem chvíli trvalo, než se v novém světě alespoň trochu zorientovali. Zorinka nikdy neměla lékaře příliš v lásce. Teď si musela zvyknout na vizity, vyšetření, nemocniční pokoj i na lidi, kteří se jí najednou stali součástí každého dne. A pak se začala pomalu vracet její zvědavost. Znovu pozorovala věci kolem sebe. Zajímalo ji, co kde je a k čemu to slouží. Objevovala nemocnici po svém. Protože i v nemocnici zůstávala pořád Zorinkou.

Léčba zatím probíhá převážně bez velkých komplikací. Přesto byly chvíle, které pro rodinu patřily k těm nejtěžším. Dlouhé pobyty v nemocnici. Výrazné změny chování. A období, kdy měla Zorinka bolestivé postižení sliznic v celém trávicím traktu a ani silné léky proti bolesti nedokázaly její trápení úplně utišit. Tehdy dlouhé hodiny plakala bolestí. A její rodiče mohli být jen vedle ní. Držet ji. Být tam.

Léčba Zorinky stále pokračuje. A spolu s ní pokračuje i čekání na návrat k obyčejnému životu. Na děti. Na hřiště. Na výlety. Na bazén. Na zvířátka. Na dlouhé procházky. Na všechno, co dřív bylo tak samozřejmé, že nebyl důvod o tom přemýšlet. Dnes má každá z těch věcí úplně jinou cenu. Rodina Zorinky si nepřeje nic mimořádného. Jen aby jednou zase mohli vyrazit ven a nemuseli přemýšlet nad tím, jestli mohou. A aby Zorinka mohla znovu naplno žít svůj dětský život. Zvídavě. Živě. Temperamentně. Po svém.

Jógovým maratonem bychom rádi pomohli Zorince a její rodině zvládnout mimořádně těžké období, kterým právě procházejí. Chceme jim alespoň částečně ulehčit každodenní starosti a dát najevo, že na svou situaci nejsou sami a že jejich příběh oslovuje lidi kolem nich. Každá forma podpory má svůj význam – ať už jde o finanční příspěvek, sdílení akce nebo obyčejné lidské gesto. Zorince může přinést více klidu, jejím rodičům chvíli úlevy a celé rodině pocit, že mají kolem sebe lidi, kteří při nich stojí.

Děkujeme všem, kteří se rozhodnou podat pomocnou ruku. Velmi si toho vážíme.